Nemoci psů

14
05/ 2013

Infekční onemocnění psů

Nemoci dýchacího ústrojí

Nemoci krevního oběhu a krvetvorných orgánů

Nemoci trávicího ústrojí

Nemoci močového ústrojí

Nemoci pohlavního ústrojí

Nemoci pohybového ústrojí

Nemoci nervového ústrojí

Nemoci očí

Nemoci uší

Onemocnění kůže

Některá parazitární onemocnění psů

Při stručné charakteristice některých důležitých nemocí psů je třeba nejprve objasnit základní pojem - nemoc. Nemoc je zevní výraz procesů nebo stavů, které se odchylují ve větší nebo menší míře od normální funkce nebo normálního stavu zdravého organizmu.

Nemoci mohou být způsobeny zevními nebo vnitřními činiteli a mají charakter infekční nebo neinfekční. Některé nemoci zanechávají na orgánech změny různého charakteru, jiné probíhají tak že je lze diagnostikovat pouze z projevů zvířete, jež jeví poruchu určité funkce.

Některá infekční onemocnění psů

Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganizmy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa), schopné pronikat do organizmu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.

Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.

Každé infekční onemocnění má svoji inkubační dobu. Inkubační doba je časový úsek, který uplyne od okamžiku vniknutí patogenního činitele do organizmu až do okamžiku, kdy se objeví první příznaky onemocnění. Inkubační doba je u různých onemocnění různě dlouhá.

Způsoby zavlečení infekčního onemocnění do stavu služebních psů jsou různé. Může k němu dojít zejména při kontaktu služebních psů s nakaženými zvířaty, při přechodném ustájení v cizím a po zdravotní stránce neznámém prostředí, popř. ustájení nově přivedeného nakaženého psa v prostoru ustájení služebních psů, dále prostřednictvím infikovaných předmětů, krmiv, osob, hmyzu, případně dalšími způsoby.

Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který psa odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.

Vzteklina (rabies, lyssa)

Vzteklina je nakažlivé onemocnění zvířat a člověka s akutním průběhem, končící smrtí. Onemocnění postihuje především centrální nervový systém.

Původce:

Původcem vztekliny je virus, který je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí, např. při teplotách až do -70 °C neztrácí schopnost vyvolat onemocnění po několik roků. Virus se v těle nemocného zvířete nachází zejména v mozku, míše, slinných žlázách a slinách.

Způsob nakažení:

Vzteklinou mohou onemocnět všechny druhy teplokrevných zvířat, extrémně vnímavé k onemocnění jsou lišky. V přírodě se vzteklina vyskytuje především u lišek, lesní zvěře a u vlků. Z domácích zvířat rozšiřují tuto nemoc zejména toulaví psi a kočky. Přenos vztekliny se děje porušenou kůží, především po kousnutí nemocným zvířetem, kdy je v jeho slinách přítomen původce onemocnění.

Inkubační doba v případě výskytu vztekliny u psa trvá zpravidla 2 až 5 týdnů. Délka však závisí na množství viru, který se dostal do rány, a na místě pokousání (čím blíže krajinám hlavy, tím je průběh onemocnění rychlejší a nebezpečnější).

Klinický obraz:

Klinicky se u psů vzteklina projevuje ve dvou základních formách, ve formě zuřivé a ve formě tiché.

V případě zuřivé formy rozeznáváme tři stadia. Začáteční stadium trvá 1 až 3 dny. Zvíře bývá posmutnělé až apatické, přestává poslouchat, schovává se na tmavá místa, nereaguje na povely, přestává rozeznávat známé lidi, předrážděně reaguje na vnější podněty, často vstává a znovu uléhá, chodí dokola, určí, vyje, vrhá se vpřed. Je možné pozorovat svrbění kousnutého místa, které si pes líže, mnohdy hryže. Typickým příznakem je požírání různých předmětů. Později se v důsledku obrny hltanu dostavuje těžkostí při polykání, zvíře nemůže pít a přijímat potravu a nastává vylučování slin. Tělesná teplota bývá zvýšená až na 40 - 41 C.

Druhé stadium, stadium zuřivosti, trvá 3 až 4 dny. Příznaky onemocnění jsou poněkud výraznější než ve stadiu počátečním. Pes má snahu utéct kouše do všeho živého i neživého, je útočný, zuřivě štěká, bez výstrahy napadá člověka i zvířata, má vytřeštěný pohled, často bývá zornice na jednom oku rozšířená, na druhém zúžená. Psi zavření v kotcích se bez příčiny vrhají na mříže a boudy, přičemž si zraňují dásně, jazyk, zuby a mohou si zlomit i sanicí.

Ve třetím stadiu - paralytickém, se pes uklidní, ochrne na zadní končetiny, nemůže polykat, má vyplazený jazyk, v důsledku obrny hlasivek nemůže štěkat. Původně vysoká tělesná teplota klesá na normál a pes hyne. Třetí stadium trvá 4 až 5 dní.

Při tiché formě jsou příznaky podobné jako v začátečním stadiu formy zuřivé, náhle však stav přechází do stadia paralytického bez známek zuřivosti a pes po 3 až 5 dnech hyne za příznaků celkového ochrnutí. Tato forma se u psů vyskytuje v 15 až 20 % případů.

Prevence:

Vzteklina je smrtelná a nelze ji zatím léčit. Je proto velmi důležité dodržovat řadu opatření týkajících se této choroby. Předně je nutné pravidelně provádět preventivní ochranné očkování proti vzteklině u psů starších 6 měsíců (možno očkovat již od 3 měsíců stáří) a opakovat ho každý rok.

Při přemisťování služebních psů mimo hranice okresu je povinností každého majitele dodržovat nařízení příslušných veterinárních správ a splnit podmínky přesunu.

V současné době platí povinnost předvedení psa k veterinární prohlídce v případě, že poranil člověka. První prohlídka má být provedena do 24 hodin po poranění, druhá za 5 dní. Je-li výsledek vyšetření negativní, vystaví veterinární lékař protokol o zdravotním stavu zvířete pro zdravotnické zařízení, které ošetřuje poraněného člověka. Vzhledem k závažnosti onemocnění je nutné přivést psa k prohlídce vždy, i při sebemenším poranění člověka.

Přes zavedenou vakcinaci psů, koček a v posledních letech i lišek je vzteklina na území našeho státu stále aktuálním infekčním onemocněním.

Parvoviróza

Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.

Původce:

Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.

Způsob nakažení:

K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.

Klinický obraz:

Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.

Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.

Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).

Prevence:

Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.

Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).

Psinka

Jde o akutní nakažlivé onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z Ameriky v 18. století. Na našem území byla psinka zaznamenána po první světové válce jako velmi nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů.

Původce:

Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.

Způsob nakažení:

Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru. Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).

Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá ,nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.

Klinický obraz:

Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.

U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).

Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, 111enovitý, často s příměsí krve.

Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.

V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.

Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).

Prevence:

Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod.

Infekční zánět jater

Infekční zánět jater psů, tzv. Rubarthova choroba (pojmenovaná podle švédského vědce Rubartha, který v roce 1947 prokázal virový původ tohoto onemocnění), je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem.

Původce:

Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.

Způsob nakažení:

Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.

Klinický obraz

Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.

Prevence:

Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

Infekční kašel (laryngotracheitis)

Infekční kašel je nakažlivé onemocnění, které postihuje dýchací aparát.

Původce:

Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován z nemocných psů v roce 1962 v Kanadě. Později byl také prokázán v USA, Velké Británii Německu a Holandsku. Tento virus je velmi blízký viru infekčního zánětu jater psů.

Způsob nakažení:

K nakažení psa dochází cestou dýchacího ústrojí. K onemocnění jsou vnímaví především mladí psi, kteří nejsou proti němu očkováni, může se však objevit i v populaci starších psů. Šíření nastává kapénkovou infekcí při kašli nemocných zvířat.

Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní.

Klinický obraz:

Charakteristickým příznakem nemoci je krátký a suchý kašel, dochází k zánětu hrtanu, průdušnice a průdušek. Hrtan je na pohmat bolestivý. Někteří psi zvracejí. Stav je provázen zrychleným dechem, výtokem z nosu a zvýšenou teplotou. Onemocnění nemívá smrtelný průběh.

Prevence:

Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Chřipka psů (paraintluenza)

Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.

Původce:

Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.

Způsob nakažení:

K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.

Klinický obraz:

Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.

V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.

Prevence:

Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Leptospiróza u psů

Leptospiróza u psů je infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Leptospira. U psů se vyskytuje především ve formě tzv. Weilovy choroby a Stuttgartské choroby psů.

Původce:

Původce Weilovy choroby je Leptospira icterohaemorrhagiae, původce Stuttgartské choroby psů je Leptospira canicola.

Způsob nakažení:

Psi se mohou nakazit zejména přímým kontaktem s nemocnými jedinci případně přímým nebo zprostředkovaným kontaktem s hlodavci, kteří většinou sami zjevně neonemocní, ale často po celý život vylučují Leptospiry močí.

Klinický obraz:

Weilova choroba se vyskytuje zejména u mladých psů. Onemocnění začíná horečkou, zvracením, nechutenstvím a apatií psa. Po týdnu se objevuje žloutenka, na sliznicích mohou být zjištěny drobné krváceniny. Většina psů hyne v průběhu 5 až 9 dnů.

Stuttgartská choroba psů začíná příznaky vysoké horečky, objevují se krvavé průjmy, pes nadměrně přijímá tekutinu. Po přechodu onemocnění do chronického stadia, se objevuje nechutenství, zvracení, skleslost a ospalost psa, kůže ztrácí elasticitu, spojivky očí a sliznice dutiny ústní jsou zarudlé, později se sliznicích objevují vřídky. Při chronické formě bývá tělesná teplota v hodnotách fyziologického rozmezí.

Prevence:

V oblastech výskytu tohoto onemocnění se provádí ochranné očkování. Důležité je pravidelné odborné provádění deratizace v objektech, ve kterých jsou ustájeni služební psi.

Některá neinfekční onemocnění psů:

Nemoci dýchacího ústrojí

Akutní zánět nosní sliznice

Hlavním projevem akutního katarálního zánětu sliznice dutiny ústní (rýmy je výtok z dutiny nosní, její zarudnutí a otok.

Příčiny:

Na vzniku rýmy se velmi často podílí povětrnostní vlivy (nachlazení). Dál to mohou být vlny fyzikální a chemické (prach, cizí tělesa, alergeny, kouř, různé chemikálie - např. bojové otravné látky). Zánět může být i výsledkem postižení spodních částí dýchacího ústrojí.

Klinický obraz:

Na zanícené sliznici se tvoří zvýšené množství sekretu. Ten vytéká z nosních otvorů a v jejich okolí může zasychat. Tak dochází i k dráždění nosní houby a jejím zánětlivým změnám. Sekret je většinou vodnatý, sliznice překrveni celkově bývá apatie, někdy mírná teplota. Otok sliznice působí potíže při dýchání slyšitelné i ve spánku, a pes dýchá pomocí ústní dutiny, tzv. lícní dýchání. Je-li při rýmě výrazně zvýšená teplota a výtok se mění na hlenovitý až hnisavý, bývá rýma v tomto případě jedním z příznaků celkového, ve většin případů infekčního onemocnění.

Prognóza:

Je příznivá, jestliže se rýma vyskytne jako akutní, samostatné a ničím nekomplikované onemocnění.

Zánět hltanu a hrtanu

Jde o akutní nebo chronické onemocnění charakterizované kašlem, změnou hlasu a bolestivostí při tlaku v oblasti hrtanu.

Příčiny:

Nejčastější příčinou je nachlazení (pokud se uhřátý pes napije studené vody, požírání sněhu, promoknutí psa a jeho pobytu v průvanu), také např. při dlouhodobém vytí v prašném a suchém prostředí. Mohou se uplatnit i vlivy fyzikální a chemické. K postižení hrtanu dochází také při rozšíření zánětu r. okolí, např. při zánětu průdušnice.

Klinický obraz:

Kašel, změněný hlas (chrapot), bolestivost při tlaku v oblasti hrtanu, zduření. Kašel může být s výhozem. Teplota nebývá zvýšena. Při úporných dlouhodobých záchvatech kašle může pes zvracet. Při silné bolestivosti je kašel povrchní. Při výhozu hlenu s hnisem a zvýšené teplotě je podezření na celkové infekční onemocnění.

Prognóza:

Akutní zánět se většinou vyléčí do 1 až 2 týdnů, prognóza je příznivá. (chronický zánět velmi často odolává léčbě, prognóza je nejistá.

Zánět průdušek a plic

Zánět průdušek a plic je onemocnění, které se nejčastěji projevuje katarálním či hnisavým zánětem postižené tkáně.

Katarální forma se projevuje obvykle povrchovým zánětem průdušek a plicních sklípků, který provází tvorba vodnatého sekretu.

Hnisavá forma (často vzniká z formy katarální) je charakterizována postižením hlubších vrstev cest dýchacích. Je provázena i tvorbou ohraničených zánětlivých ložisek vyplněných hnisem.

Příčiny:

Katarální forma zánětu průdušek vzniká nejčastěji po silném nachlazení nebo jako pokračování zánětu nosní dutiny, hrtanu a průdušnice. Vliv mají i fyzikální a chemické faktory (prach, cizí tělesa, dráždivé plyny, chloroformová nebo éterová narkóza). Katarální zánět plic se nejčastěji vyvíjí ze zánětu průdušek, příčiny jsou většinou společné. Hnisavá forma zánětu průdušek a plic vzniká po komplikaci ve formě virové či bakteriální infekce.

Klinický obraz:

U katarální formy se vyskytuje kašel, nejprve suchý a bolestivý, později vlhký s výhozem. Při záchvatech kašle se objevuje zvracení. Současně většinou probíhají příznaky rýmy a zánětu hrtanu. Tělesná teplota je mírně zvýšená, celkový zdravotní stav nemusí být z počátku výrazněji postižen, později se objevuje apatie a nechutenství, u těžších forem dechové potíže podle rozsahu postižení. U hnisavého zánětu průdušek a plic jsou výraznější dechové potíže a teplota, hnisavý výtok z nosních otvorů zasychá v jejich okolí. Pes nepřijímá potravu a často značně hubne.

Prognóza:

Je u katarální formy a při nekomplikovaném průběhu obecně příznivá, při hnisavé formě a výraznějším postižení celkového zdravotního stavu nejistá až nepříznivá, v závislosti na stupni poškození plicní tkáně.

Zánět pohrudnice

Jako samostatné onemocnění se vyskytuje poměrně vzácně. Většinou bývá spojen se zápalem plic.

Příčiny:

Nejčastější příčinou je přestup zánětu z plicní tkáně na pohrudnici. Zánět bud' suchý (bez výpotku), nebo vlhký (s výpotkem).

Klinický obraz:

Je závislý na charakteru zánětu. Objevuje se obtížné břišní dýchání, citlivost na tlak v oblasti hrudníku, nechutenství, hubnutí. Při výrazném zmnožení v potku tlačí tento na plíce a způsobuje značné zhoršení dýchacích potíží.

Prognóza:

Zánět pohrudnice je velmi vážné onemocnění, prognóza je nejistá, při zhnisání výpotku spíše nepříznivá.

Nádory na dýchacím ústrojí

Nejčastěji se jedná o zhoubné nádory, tvořící se hlavně v plicní tkáni.

Příčiny:

Vzácně se jedná o primární novotvary, ve většině případů jde spíš o následek druhotného rozsevu rakovinných buněk z jiných tkání organizmu (metastáz).

Klinický obraz:

Z počátku nespecifické příznaky (dýchací potíže), v konečném stadiu těžký plicní nedostatečnost, kašel (i s výhozem a krví), výtoky z dutiny nosní.

Prognóza:

Je absolutně nepříznivá.

Nemoci ústrojí krevního oběhu a krvetvorných orgánů

Zánět srdečního svalu

Akutně nebo chronicky probíhající onemocnění srdečního svalu, často spojené s probíhajícími infekčními či jinými procesy v organizmu.

Příčiny:

Mezi prvotní příčiny zánětu srdečního svalu řadíme vlivy virové, bakteriální, toxické a traumatické. Druhotně se zánět může vyvinout jako důsledek přechodu zánětu z nitroblány srdeční či osrdečníku.

Klinický obraz:

Onemocnění se projevuje příznaky srdeční slabostí, tzn. bušivou, zrychlenou a nepravidelnou srdeční činností a dále změněným, velmi frekventovaným a slabým pulsem. Objevuje se též obtížné dýchání, zfialovění sliznic, někdy až poruchy vědomí. Může dojít i k náhlé smrti v důsledku ochrnutí srdce, Chronické postižení má z počátku nevýrazné příznaky, které se později zesilují.

Prognóza:

Je ve většině případů nejistá až nepříznivá.

Zánět nitroblány srdeční

Jedná se o akutně nebo chronicky probíhající zánět blanité vrstvy pokrývající vnitřek srdečních dutin a přecházející do velkých cév.

Příčiny:

Primárně je tento zánět vyvolán infekcí patogenními zárodky bakterií. K infekci dochází krevní cestou (např. sepse - otrava krve). Druhotně se objevuje jako následek různých srdečních chorob.

Klinický obraz:

Projevují se značné poruchy celkového zdravotního stavu, potíže při dýchání u teplota. Srdeční činnost je velmi zrychlená, hlasitá až bušívá, nepravidelná, s údery mimo rytmus. Puls je nepravidelný, vynechává a může být i nehmatný.

Prognóza:

Podle míry postižení je nejistá až nepříznivá.

Zbytnění a rozšíření srdce

Zbytněním srdce označujeme stav, kdy dochází k zvětšení srdce zmnožením srdeční svaloviny. Rozšířením srdce označujeme stav, kdy dochází k rozšíření srdečních dutin náhlým nebo pozvolným ochabnutím srdečního svalu. Tím dochází k zvětšení srdce, jež má za následek poruchy v cirkulaci krve z důvodu zmenšení síly srdce.

Příčiny:

Primární příčinou zbytnění srdce je dlouhodobá zvýšená srdeční práce (dlouhotrvající tělesná námaha), např. u pravidelně k práci používaných loveckých či pracovních plemen psů. Tehdy se zbytnění vytváří hlavně v levé polovině srdce. Druhotně vzniká zbytnění srdce jako kompenzace poruch cirkulace krve při anomáliích aorty, chlopňových vadách a při chronickém emfyzému plic v pravé polovině srdce a při chronickém zánětu ledvin v levé polovině srdce. Rozšíření srdce vzniká primárně nejčastěji jako důsledek zvýšeného nitrosrdečního tlaku vyvolaného nadměrnou nezvyklou námahou a vyčerpáním, druhotně jako důsledek předešlých chorob srdce.

Klinický obraz:

Zbytnění srdečního svalu není nemocí, nezpůsobuje poruchy zdravotního stavu a nevyžaduje léčbu. Klinicky je možné zjistit zesílení srdečního úderu a pulsu. Nekompenzované druhotně vzniklé zbytnění srdce může přejít do stavu rozšíření srdce. Rozšíření srdce se klinicky projevuje akutní nebo chronickou srdeční slabostí, dušností, otoky na končetinách a spodině hrudníku .l vodnatelností.

Prognóza:

Je u rozšíření srdce dle klinického nálezu nejistá až nepříznivá.

Srdeční slabost a srdeční vady

Srdeční slabostí rozumíme stav, ke kterému dochází při rozšíření srdce. Srdečními vadami rozumíme poruchy oběhu krve v srdečních dutinách v důsledku anomálií chlopní a otvorů srdečních.

Příčiny:

K chronické srdeční slabostí dochází při rozšíření srdce. Akutní srdeční slabost vzniká náhle jako důsledek horečnaté nemoci s těžkým průběhem kdy srdce nevydrží nadměrné přetěžování. Mohou se zde uplatnit i chorobo plodní činitelé a toxiny (jedy). Častou příčinou srdečních vad jsou prodělané záněty - nejčastěji nitroblány srdeční, kdy dochází k poruše činnosti chlopní. Uplatňují se i nezánětlivé vlivy - ruptury chlopní, novotvary v blízkostí chlop ní, rozšíření otvorů srdečních při rozšíření srdce, vrozené deformity a defekty:

Klinický obraz:

K příznakům srdeční slabostí patří zrychlený tlukot srdce, velmi špatně hmatný tep, dýchací potíže a namodrání sliznic. Srdeční vady se projevuji kašlem, ztíženým dýcháním, slabostí, snadnou unavitelností, závraťovitými stavy a bezvědomím. Dále vodnatelností, srdeční arytmií, modráním sliznic, otoky končetin a spodní části hrudi, poruchami pulsu, neklidem a celkovým vyčerpáním.

Prognóza:

Závisí na stupni postižení, na možnostech diagnostiky a léčby. Může být příznivá, nejistá i nepříznivá.

Záněty krevních cév

Zánět tepny

Zánět tepny u psů je velmi zřídka se vyskytující onemocnění. Nejčastěji vzniká na vnitřní straně stěny tepny a může být příčinou vzniku trombů.

Příčiny:

Dráždění vnitřní strany tepny traumatickými, parazitárními či mikrobiálními vlivy, které vede k jejímu poškození.

Klinický obraz:

Záleží na míře postižení a velikostí tepny a je závislý na míře postižení zásobování zasažené oblasti krví.

Prognóza:

Je nejistá.

Zánět žily

Poměrně často se vyskytující onemocnění s akutním nebo chronickým průběhem. Může být hnisavý či nehnisavý.

Příčiny:

Nejčastější příčinou nehnisavého zánětu žíly bývá aplikace dráždivého injekčního roztoku do žíly. Hnisavá infekce vzniká při zavlečení patogenních zárodků do místa vpichu nebo jejich přestupem z okolních zánětlivých tkání. U psů méně častou formou je zánět pupečních žil u novorozených štěňat

Klinický obraz:

V místě postižení dochází k otoku, zvýšené bolestivosti a teplotě. Průtok krve bývá zachován. Někdy dochází i ke komplikacím celkového zdravotního stavu (apatie, nechutenství, zvýšená tělesná teplota). Při komplikacích se objevují píštěle a dochází až k nekrotizaci okolní tkáně.

Prognóza:

Dle míry postižení příznivá až nejistá.

Anémie (chudokrevnost)

Anémie není vlastním onemocněním, ale pouze klinickým příznakem či komplikací jiného onemocnění. Jedná se o snížení kapacity nosičů kyslíku v krvi jako důsledek poklesu hematokritu, hemoglobinu nebo celkového počtu červených krvinek pod normální hodnoty.

Příčiny:

K chudokrevnosti dochází například při poruchách tvorby červených krvinek nebo při jejich rozpadu, při krvácení (vnitřním nebo vnějším) po poranění, při krvácení z močových nebo pohlavních cest a z trávicího traktu. Velmi častou příčinou chudokrevnosti jsou u psů otravy způsobené jedy na hubení hlodavců.

Klinický obraz:

Akutní úbytek je provázen viditelným zblednutím sliznic, potácivou chůzí, chvěním, poklesem teploty, zrychleným a málo hmatným srdečním tepem a ztíženým dýcháním. Může dojít ke kolapsu. Při chronickém vzniku chudokrevnosti mohou být z počátku příznaky jen nepatrné - unavenost, slabost, ztráta živosti a čilosti, hubnutí, bledé sliznice, zrychlený tep a dech.

Prognóza:

Závisí na konkrétní příčině vzniku anémie a možnosti jejího dalšího léčebného ovlivnění. Obecně nelze stanovit.

Leukémie

Leukémie je onemocnění krvetvorných orgánů, postihující bílou krevní řadu.

Příčiny:

Leukémie jako onemocnění krvetvorných orgánů se projevuje zmnožením určitého typu bílých krvinek. U některých forem však počet bílých krvinek nemusí být zvýšen. Mohou být virového původu.

Klinický obraz:

Zvětšení mízních uzlin v podkoží i jinde v těle, zvětšení sleziny a jater. Příznaky se liší podle postiženého orgánu.

Prognóza:

Je nejistá, spíše však nepříznivá.

Nemoci trávicího ústrojí

Zánět sliznice dutiny

 

Novinky ze světa

PF 2014
30.01.2014
Přednáška BK Děčín Luboše Strii - Válečníkovy neklidné cesty za klidem
30.01.2014
Statistika návštěvnosti + program 2014 ZOO Děčín
30.01.2014
Podkrušnohorský zoopark Chomutov Jarní ekotábor
30.01.2014
ZOO Ústí - Den tuleňů a lachtanů 11.1.2014
30.01.2014

Nabízím, hledám

Přihlásit se

E-mail:
Heslo:

Nová registrace
Zapomenuté heslo

Přihlásit se pomocí:
Přihlásit s Facebookem Přihlásit s Twitterem