Lidožravý strom

28
02/ 2013

Lidojed z rostlinné říše

 

   Strom, který dokáže svými větvemi spoutat a pak postupně pohltit člověka, známe dosud jen z fantastických románů a filmů typu Den Trifidů, či Adéla ještě nevečeřela. Mnohé však naznačuje, že podobná zelená zrůda skutečně číhá na své oběti hluboko v lesích a houštinách ostrova Madagaskar.

 

 

   Až do roku 1875, než Darwin zveřejnil své dílo Hmyzožravé rostliny, se botanici zprávám o masožravých rostlinách jenom vysmívali. Dnes už víme, že jich existuje asi 500 druhů, jsou však malé, a živí se pouze hmyzem. Pouze ty největší tzv. láčkovky rostoucí na Borneu, mohou pohltit malé ještěrky, ptáky nebo myši. Větší zvíře nebo člověk se prý rozhodně nemůže stát jejich kořistí.

   Zkušenosti nám však ukazují, že pralesy, džungle, ale i jiné části světa zřídkakdy navštěvované člověkem ještě zdaleka neodhalily všechna svá tajemství. Ač se to zdá neuvěřitelné, botanici stále a stále objevují nové druhy rostlin. Cestovatelé ale většinou nejsou botanici a proto jejich zprávy o dosud neznámých zelených nestvůrách z rostlinné říše požírajících zvířata i lidi, neberou vědci vážně. Ty zprávy jsou však natolik znepokojující, že bychom se nad nimi měli zamyslet.

   První zprávu o stromu-lidojedu přivezl německý cestovatel Karl Liche z ostrovu Madagaskar v roce 1878. Tvrdil, že se mu podařilo proniknout na území trpasličího kmene Mkodo, seznámit se s jejich příšernými obřady a prohlédnout si lidožravý strom, který uctívali. Jeho kmen, zdánlivě tvrdý jako ocel, vypadal jako dva a půl metrů vysoký ananas tmavě skořicové barvy. Z kuželovité koruny o průměru minimálně půl metru se k zemi sklánělo osm lodyhovitých listů připomínajících agáve, ale dlouhých asi tři metry. V nejtlustším místě byly asi 60 cm silné a skoro metr široké. Ke konci se zužovaly do ostré špičky jako kraví roh, na vnější straně však byly poněkud vyduté a na vnitřní vypouklé. Povrch vyduté strany byl pokryt mnoha trny ve tvaru háčků. Listy visely mdle, jako bez života, i když v nich byla ukryta obrovská síla. Z vrcholku stromu odkapávala lepkavá šťáva a na všechny strany tam trčela jakási dvoumetrová chlupatá chapadla, zatím ztuhlá. Nad nimi se tyčilo k nebi šest bílých, skoro průhledných tykadel, neustále se pohybujících a kmitajících jako těla hadů.

   Karl Liche byl také svědkem obřadu, při kterém byla stromu obětována žena. Domorodci ji prý přinutili oštěpy, aby se vyšplhala po kmeni do koruny a začala olizovat medovou tekutinu, pomalu odtud vytékající. A tu strom ožil. Tykadla se bleskurychle naklonila k ženě, chvíli kmitala nad její hlavou a pak, jakoby řízena démonickou inteligencí, se ovinula kolem jejího krku. Doposud ztuhlá chapadla stromu se pohnula a jedno po druhém se pomalu natáčelo ke křičící ženě. S brutální silou ji spoutala jako klubko hadů. A pak se pomalu, jako ramena jeřábu začaly zvedat tuhé listy. Vytvořily jakýsi gigantický květ a tiše se sevřely kolem zmítající se oběti. S obrovskou silou se k sobě tiskly stále těsněji a těsněji a po chvíli začal stékat po kmeni pramínek červené tekutiny. Byla to směs ženiny krve a medovité šťávy stromu-lidojeda. Listy stromu se otevřely až teprve po deseti dnech a opět se splihle sklonily dolů k zemi. Jen bílá kostra, která z nich vypadla na zem, připomínala příšerné divadlo, jež se zde nedávno odehrálo.

   Licheho zpráva vzbudila velkou pozornost, ale žádný botanik, ani cestovatel se lidožravý strom hledat nevydal, a postupně se na něj zase zapomnělo. Novou vlnu zájmu vzbudil článek v amerických novinách American Weekly v roce 1920, který oprášil a poněkud zdramatizoval Licheho zprávu, a přidal k tomu kreslený obrázek nahé blondýny v objetí trnitých listů hrozného stromu. To inspirovalo Angličana Hearsta, aby se v roce 1935 na Madagaskar vydal. Ačkoliv domorodce z trpasličího kmene Mkodo, kteří by ho ke svému uctívanému stromu dovedli, vůbec na ostrově nenašel, nebyl tak zcela neúspěšný. Setkal se s černošským lovcem, který mu potvrdil. že "ďábelské stromy" tam skutečně rostou, a hluboko v lesích se dodnes tajně provozují  náboženské obřady spojené s obětováním lidí těmto stromům. Povzbuzený Hearst strávil hledáním na ostrově čtyři měsíce a nakonec skutečně na velké masožravé rostliny narazil. Uctívaný lidožravý strom před ním sice domorodci utajili, ale Hearst přivezl fotografie velikých láčkovek polykajících malé hlodavce a snímky jakýchsi neznámých stromů, pod nimiž ležely kostry větších zvířat. Vědci však jeho fotografie jako důkaz neuznali a podezírali jej z falzifikace. Proto se Hearst vydal do pralesů znovu, ale tentokrát se už nevrátil. Za tajemných okolností zahynul někde v porostech sukulentních harpagofytů v jihovýchodní oblasti ostrova. Stal se kořistí stromu lidojedu?

 

Ivan Mackerle

 

 

Popisky k obrázkům:

1)

Neprostupný trnitý porost Madagaskaru brání výzkumníkům nalézt legendární lidožravý strom.

 

2)

Z dosud známých masožravých rostlin mohou ulovit největší kořist tzv. láčkovky. Jsou to ale většinou jen brouci.

 

3) (Č.b. pérovka)

Lidožravému stromu domorodci občas obětují mladou dívku.

 

Další možné obrázky z filmu Adéla ještě nevečeřela nebo jiných hororů o obřích masožravých rostlinách.

 

Autor: Ivan Mackerle

 

Novinky ze světa

PF 2014
30.01.2014
Přednáška BK Děčín Luboše Strii - Válečníkovy neklidné cesty za klidem
30.01.2014
Statistika návštěvnosti + program 2014 ZOO Děčín
30.01.2014
Podkrušnohorský zoopark Chomutov Jarní ekotábor
30.01.2014
ZOO Ústí - Den tuleňů a lachtanů 11.1.2014
30.01.2014

Nabízím, hledám

Přihlásit se

E-mail:
Heslo:

Nová registrace
Zapomenuté heslo

Přihlásit se pomocí:
Přihlásit s Facebookem Přihlásit s Twitterem